Tchoř

Tchoř (na internetu)

Tchoř jménem Machinko,
ručně odchované mládě
žije na Slovensku.

Tchoř jménem Machinko.

Kříženci

V letech 1976-1979 se ruský zoolog Dr. Dmitry Ternovsky zabýval studiem kříženců mezi tchoři, fretkami a dalšími lasicovitými šelmami. Nejpopulárnějším křížencem byl norek evropský + tchoř. Tento kříženec vypadá jako norek, a trochu se podobá na tchořovitou jednobarevnou fretku. Uši jsou trochu delší, než u norka. Celkově je kříženec v dospělosti větší než jeho rodiče. Bývají výbornými plavci. Jejich povaha je v dospělosti velice ostrá, bývají agresivní, proto se téměř nedají plně ochočit.

Na setkání chovatelů fretek ve slovenské Jelce, jsem se setkala s tvorem, kterého tam přivezli maďarští kolegové. Vypadal jako norek. Byl černý jako bota, s bílou bradou. Lehce připomínal fretku, ale opravdu jen zdánlivě. Pravděpodobně jde o křížence norka s fretkou. Myslím, že stojí za ukázku ;o)

kříženec norka

kříženec norka

U nás snad je běžný kříženec fretky a tchoře. Do jaké míry je cílený chov takových kříženců u nás provozován, příliš nevím. Co vím, je to, že pár polotchořů se vyskytuje v rodinách některých chovatelů fretek. Tito polotchoři bývají většinou palšší, ne příliš kontaktní a mají v sobě víc agresivity. Zdají se být o něco inteligentnější než fretky, rozhodně však ale jejich chov nepatří do rukou nezkušených chovatelů.

polotchoř jménem Šuperka.

polotchoř jménem Šuperka.

Šuperka je křížená fretka s divoce žijícím tchořem tmavým. Maminka fretka, tatínek tchoř. Jednoho dne maminka Šuperky utekla, pravděpodobně díky říji, hledala samce. Pak byla nalezena v kravíně, obklopena skupinou hladových krys (zřejmě byla fretka vyčerpaná, což krysy zjevně docela dobře poznaly). Paní, která ji tam našla, krysy odehnala, vzala zvířátko k veterináři, kde se dozvěděla, že se jedná o fretku. Fretka si na paní sice zvykla, ale protože byla březí, záhy porodila mláďátka a velice urputně je bránila.

polotchoř jménem Šuperka.

polotchoř jménem Šuperka.

Šupi je zvídavá, ale taky opatrná. Velice čistotná, chodí na kočičí záchodek, ale nesnese, aby v něm byl písek. Je tichá a velice dobře zvládá výšky, pokud nechce, aby byla viděna, zvládne se pohybovat právě tak, že o ní člověk ani neví. Skáče s elegancí a dokonale zvládá odrazy i od lidí ;o) Na skříních se pohybuje tak, že nic neshodí. Nemá ráda kontakt s rukou, buď je ji to nepříjemné, anebo to v ní vzbuzuje pocit uvěznění.

polotchoř jménem Šuperka.

polotchoř jménem Šuperka.

Tchoři (z hlediska myslivců)

Co o nich vlastně víme:
Málokdo z nás viděl volně v přírodě tchoře. Možná někdy večer, když jsme jeli autem, mihlo se nám u silnice tmavé tělíčko, v očích mu zasvítilo odražené světlo našich reflektorů... a bylo pryč jako sen.

tchoř černonohý
Black footed ferret

Tchoř tmavý žije převážně v lesostepích v nížinách i středních polohách, ve vysokých horách nenalézá dost potravy. Nebojí se žít i v zahradách a v hospodářských částech lidských sídel. Preferuje místa vlhká, protože základem jeho potravy jsou hryzci, (v povodí řek až 89 % jeho letní stravy), hraboš polní a obojživelníci. Podíl jednotlivých složek stravy kolísá podle roční doby a místních podmínek. Až na třetím místě jeho jídelníčku jsou ptáci, hlavně kurovití a další hnízdící na zemi. Jen mimořádně loví králíky a malé zajíce. Rostlinnou stravu tchoř nevyhledává. Kořist pronásleduje, zabije šíjovým kousnutím a většinou odnese na kryté místo, kde ji sní, případně část odloží "na později". (Tím mu vznikne ona pověstná "zásobárna" znehybněných žab. Žába jako každý studenokrevný živočich i nehybná vydrží dlouho živá.) Loví za šera, urazí asi 5 km za večer. Vodě se nevyhýbá, je výborný plavec.

Na svém teritoriu má několik míst, kde přespává. Mohou to být dutiny ve stromech nepříliš vysoko nad zemí, v pařezech i mezi kameny, nepohrdne pelíškem v koutě zahradního altánu, ve stodole či v kůlně. Není toulavý, migrují mláďata, která hledají svá loviště. Teritoria samců a samic se často překrývají. Jako všechny šelmy označují tchoři svá teritoria trusem a močí a jako všechny kunovité šelmy přidávají i trošku z pověstných pachových žlázek. Potravní konkurence u nich není velkým problémem, dokonce v době odchovu mladých samci nechávají menší kořist drobnějším samicím.

Tchoři se páří v březnu a v dubnu, jejich námluvy vypadají drsně, podobně jako u fretek, ale zvířátka si neublíží. Samička (po provokované ovulaci) rodí za 40 – 43 dny zpravidla 5 – 7 mláďátek (jejich množství je výrazně ovlivněno množstvím a kvalitou potravy u maminky), o která se obětavě stará. Mláďatům během 1. týdne vyroste tzv. krční hříva, za kterou je maminka podle potřeby přenáší. Očka se jim otvírají po 4. týdnu, stejně i ouška. V této době se mláďátka začínají rozlézat v doupěti. Mládě, které odleze od skupiny, křičí. Není to kupodivu určeno mamince, ale sourozencům, takové "kde jste? Já jsem se ztratil..." Maminka je kojí asi 6 týdnů, od 5. týdne jim nosí i masitou stravu. Od 3. měsíce je maminka učí lovit. Po 4. měsíci mláďata dospívají, v 5. měsíci se začínají osamostatňovat a hledat si své teritorium. Divoce žijící tchoři se dožívají věku 6 – 8 let, pokud neumřou na zranění či nemoc.

Tchoři trpí běžnými vnějšími parazity, vnitřními parazity (motolice, tasemnice, hlístice) a zvláště samičky v době odchovu mláďat blíže nespecifikovanou infekcí, která je většinou smrtelná. Se změnami v krajině se změnily i možnosti bydlení a lovu a tím i množství tchořů u nás. Pro ilustraci – v r. 1980 bylo hlášeno 30 000 zastřelených tchořů. V r. 2006 jich bylo hlášeno ve stavech zvěře jen 11 880. (Tchoř je chráněný v rámci přistoupení našeho státu k Bernské úmluvě od r. 1998)

Tchoři doma

Vzhledem k své pověsti "smraďocha" a své plachosti tchoř doma chován nebývá. Někdy se stane, že uteče-li fretka v době říje a sejde se s tchořem, jsou z toho mláďátka.(V době, kdy se ještě fretkovalo, někteří myslivci úmyslně křížili fretky s tchoři, aby získali silnější jedince.) Po stránce právní je otázkou, jsou-li to zvířátka divoká nebo domácí. Zákon otázku kříženců neřeší, podle vyjádření právníků ČMJ se člověk má zařídit podle okolností a vlastního svědomí.
Když jsem se dozvěděla o možnosti takového křížence získat, ani jsem moc neváhala a tak se ke mně dostala Šuperka.

Šuperka se narodila v Litni. Její maminka byla zaběhlá fretka, která byla chycena pokousaná od potkanů a s dalšími zraněními ve skladu krmiva přímo vedle obory, v níž jsou chováni daňci a jelenci. Tatínek byl obrovský tchoř žijící u rybníčka v oboře. Hodní lidé samičku vyléčili a ona se jim odměnila sedmi mláďátky.

Mláďátka byla kojena, od 4. týdne přikrmována granulemi Royal Canin, domácím plnotučným tvarohem, drůbežím masem, míchanými vajíčky. Vyvíjela se stejně jako fretčí miminka, ale vzhledem k tomu, jak maminka mláďátka hlídala - zřejmě po předchozí zkušenosti s potkany, možná i psy a kočkami v době žití "na divoko", nebylo možno je ochočovat. Všechna mláďata byla v šesti týdnech poměrně velká, kolem 50 dkg, v sedmi týdnech odpovídala hmotností freťatům o měsíc starším. Vzhledem k tomu, že jsem hlídala takto staré fretě a k němu Šuperku, měla jsem možnost srovnání – freťátko přijala Šuperka jako sourozence, ale doslova před očima ho přerůstala jak velikostí, tak hmotností, zvědavostí, pohyblivostí. Po třech týdnech freťátko odešlo domů a já jsem zkusila Šuperku pouštět s fretkami. Byly jí 3 měsíce a byla stejně velká jako dospělé samičky, ale byla vůči nim poměrně plachá, utíkala jim a schovávala se. Bezprostředně po odchodu freťátka se nechala hladit a brát do rukou, ale na počátku 4. měsíce doslova ze dne na den na sebe nenechala sahat, začala kousat opravdu natvrdo. Zkusila jsem tedy rukavice, napřed kožené pevné, pak měkčí, ale bez rukavic si netroufám, teď už stačí i tenoučké, ale do holých rukou se brát nenechá. Přibližně do 7. měsíce si velice ráda hrála s freťáky, její hmotnost, asi 1,8 kg, byla s nimi srovnatelná. Zhruba za půlhodinu je uštvala tak, že rádi lehli do pelechu a pak si teprve poskákala a poběhala sama. Po 8. měsíci preferuje honičky se mnou, freťáci jí nestačí rychlostí ani schopností vlézt doslova kamkoli a ji už to nebaví. Baví ji aportovat míčky, prát se s kartáčem a se smetákem, nechat se chytat do rukou v rukavicích - když má náladu, tak se chytit nechá a dokonce se nechá i poňuchňat, přesně ví, co se smí a co se nesmí a stačí ji jen napomenout a poslechne. Zkoušeli jsme procházky. Nechá se uvázat na kšírky, ale venku se bojí. Vysvětluji si to tím, že je mimo svoje teritorium, mimo byt, který si hlídá. Zvládá jen místa, kde nechodí psi, před lidmi zalézá ne do batůžku, ale do rukávu. Psa doma respektuje, do jeho pelíšků neleze, neútočí na něho. Nemá ráda, když jí "do revíru", tedy do bytu, vleze kdokoli, včetně lidí, které nezná. Neútočí natvrdo, ale dává najevo, že vetřelec není vítán. Je ale natolik zvědavá, ze si vetřelce lehkým kousnutím "prověřuje". Hlídá si svou klec, tam mohu sahat jen já když ji vyndavám - umí vylézt sama, ale počká si na vyndání a pak mi prokáže tu čest, že se nechá pochovat a pomazlit. Do klece si leze sama, stačí ji zavolat a dát jí do klece plnou misku. V kleci má celý den k dispozici vodu, misku s granulemi, ráno a večer drůbeží maso. Na zavolání přijde i když je někde zalezlá, např. za nábytkem, na nástavcích na skříni, na garnýži, za knihami v knihovně, mezi květináči na parapetu. Od prvních dnů u nás bydlí v kleci sama, spí zásadně a jedině v uzavřeném pelíšku – v děravém míči, v zavěšené kapuci nebo v pytli. Spolehlivě chodí na záchodek, ale na prázdný, bez steliva. Jakékoli stelivo vyhrabe, záchod vytře kožichem a pak tam teprve kálí. Má-li možnost, kálí i ve vodě. Ráda se koupe, výborně plave ve vaně i v bazénu. Při plavání roztahuje prsty u předních tlapek, takže se jí vytvoří pěkná "pádla". Na hladině plave "čubičku", pod vodou plave celým tělíčkem jako vydry.

V 10. měsíci přišla do říje. Měla jsem pro ni vybraného velice světlého stříbrného samečka, klidného, přítulného, absolutně nekousavého. Samečka jsme přinesli Šuperce k nám domů, vzhledem k její plachosti jsme považovali za vhodnější krýt v prostředí, které zná. Zhruba hodinu ho pozorovala z klece zalezlá pod hadrem, který má u záchoda na otírání nohou. On o ní zřejmě věděl, hledal, čenichal, ale do klece se naštěstí ani nepokoušel lézt. Pak přece jen vylezla, nechala se očichat a skoro hodinu honit. Když už sameček sotva pletl nohama, nechala se nakrýt. Po krytí vlezla do klece a dala najevo, že si nepřeje být rušena. (Uhoněného chudinku jsem s díky týž večer vrátila.) První tři týdny březosti se chovala normálně, od čtvrtého týdne se tváří, že nevidí maso v misce a chce být krmena z ruky, ale v kleci. V 5. týdnu těhotenství začíná hledat uzavřená temná místa, zřejmě "porodní pelech".

Podle toho, jak jsem mluvila a psala si s majitelkami polotchořů i podle vzpomínek a popisů starých myslivců je jejich hlavním povahovým rysem plachost. Může se projevovat i tím, že když jsou bráni do ruky, cítí se ohroženi a tvrdě koušou. Jsou podobní víc tchořům než fretkám, fyzicky zdatní, rozhodně nemají slabé zoubky, v bytě dovedou vyhledat takové skrýše, o kterých člověk ani netuší, že by se tam mohli dostat či vejít. Jejich klece či voliéry je třeba důkladně zajistit, umějí otvírat šoupací zavírání i některé karabiny. I pach jejich tělíčka je trochu jiný, ostřejší. Jsou chytřejší než fretky (nebo mazanější?), jsou v bytě čistotnější. Bohužel nejsou mazlové, i když jejich pružný, hebce hladký kožich je velice příjemný na dotek. Kožich má úžasnou samočisticí schopnost. K vlastnímu člověku jsou důvěřivější – v různé míře. Každopádně to mé zvíře mi dává najevo, že mne rádo vidí, mlsky i maso bere z ruky s viditelnou snahou nekousnout, zjevně je ráda, když na ni mluvím. Když si chce hrát, provokuje bušením ocasem a lehoučkým pokusováním, někdy i skákáním na nohy. Rozhodně chov tohoto zvířátka je zajímavý a pro mne velice přínosný. Je to vztah "já pán, ty pán – ale mám tě rád". U zvířátka se projevují povahové rysy obou předků, fyzicky převyšují dispozice tchoře. Oni ti staří myslivci věděli, proč to dělají. Nechci tvrdit, že jsou taková VŠECHNA mláďata polotchořů. Moc bych chtěla, aby si Šuperčiny děti vzali chovatelé zkušení a trpěliví, kteří budou dále sledovat, co udělají "divoké geny" u čtvrttchořů. Myslím, že pokud by dítě bylo se Šuperkou, bude se učit od ní, pokud bude s fretkou, mohlo by se učit od fretky jako od náhradní maminky.